Domů
blog

Vysoké Tatry - Jahňací štít

Vysoké Tatry - Jahňací štít

Loni v půlce léta jsme se vydali do Vysokých Tater. Předpověď počasí byla ideální, neboť byl střed tlakové výše nad střední Evropou. Hlavním cílem tří-denního treku byl vrchol Jahňací štít.

Z osady Tatranské Matliare jsme se vydali po modré turistické značce a posléze po žluté turistické značce k chatě u Zeleného plesa. Bylo parno a vlhkost v lesích způsobovala pocit jako by byl člověk ve skleníku. Cesta k zelenému plesu je převážně zalesněná a lemuje jí horský potok Biela voda, po kterém je pojmenovaná i celá dolina.

Na chatě u Zeleného plesa, které se i mnohdy přezdívá Brnčálka, jsme se ubytovali, najedli a krátce si odpočinuli. Kolem 15hodiny jsme se vydali po žluté značce na vrchol. První část úseku od chaty do Červené doliny je poměrně prudká, ale člověk rychle nabírá výškové metry. Nad dolinou se vypíná krásně bájná Jestrabia veža a Kozí štít. V dolině jsou často k zahlédnutí kamzíci a dokonce svišťi. My měli štěstí jen na kamzíky. Jeden z nich nás dokonce doprovázel přímo na stezce. V dáli na sněhovém poli běhala mláďata kamzíku sem tam a hráli si. Před sedlem Kolový přechod je svah prudší a je nutné se přidržovat řetězy. K vrcholu od sedla je to už jen kousek.

Když jsme došli na vrchol (2 230mnm), bylo klasické podvečerní letní počasí, kdy celodenní opar bránil kontrastním snímkům, ale nezoufal jsem a čekal jsem na západ slunce. Počasí se kazilo a padla mlha, která málem ohrozila celou situaci. Nicméně po chvíli mlha padala do nižších vrstev a objevil se nádherný meteorologický úkaz Gloriola. Gloriolu způsobují odlesky slunce v kapičkách mlhy a stín člověka nebo předmětu mezi sluncem a mlhou. Ten podvečer byl opravdu jako z pohádky. Dokonce na samotný vrchol dorazil kamzík a ve zlaté mlze vypadal jako přízrak.

Když se chýlilo k západu slunce, mlha se zbarvila do červena a odhalila celou hradbu štítů na jihovýchodě. Byl kruhový výhled na Lomnický štít, Kežmarský štít, Baranie rohy a Belianské tatry. Ždiarska vidla a Havran vykukující s mlhy vypadali jak ostrovy na konci světa.

Po úplném západu slunce, kdy už byla poměrně zima, jsme začali sestupovat dolů. V sedle jsme na chvíli bloudili, než jsme našli stezku a průchod částí s řetězy nebyl moc příjemný, ale nakonec jsme stihli ještě před zavíračkou na chatě tatranský čaj a polévku.

Datum publikování: 
14.03.2012