Hory jsou místem, kde se cítím opravdu úžasně. Nejde ani tak o fotografii, ale o ten pocit, že je člověk mimo civilizaci, vysoko v horách a zažívá nádherné okamžiky jedinečné přírody. Někdy mi připadá, že je v horách nějaký druh energie, který člověka nabíjí a zbavuje ho stresu, roztěkanosti a člověk se dostává do harmonie, kterou už dávno ztratil v přetechnizovaném světě.
Italské Dolomity mne uchvátily již od prvního dne svými monumentálními tvary formující se miliony let. Obzvláště centrální Sextenských Dolomity jsou velice známé a jsou častým předmětem fotografů.
Vysoké Tatry jsem si zamiloval již od dětství, kdy mě tam vzali na letní dovolenou rodiče. Monumentální štíty nedaleko rodného kraje nejsou zvykem a tak určitě každého nováčka pohled na vysoké štíty nadchne.
Místa zachované panenské přírody, tří-tisícových vrcholů a sítě vysokohorských chat uchvátí téměř každého návštěvníka.
V podbeskydí jsem se narodil. Beskydy jsem vyhlížel pravidelně z balkónu Ostravského sídliště. Pak jsem si řekl dost a začal jsem rodiče přemlouvat ať jedeme na výšlap nebo ať mě pustí samotného. Tak se i stalo a tyto nejbližší hory jsem si zamiloval. Hlavně v zimě tam může člověk zažít nádherné okamžiky.
Nízké Tatry jsem poprvé navštívil v roce 2008 a od té doby se tam vracím každým rokem. Ideální hřebenovka pro turistiku se táhne přes 40km a výhledy jsou z ní téměř na všechny významné pohoří Slovenska. Kamzíci běhající pod Chopkem a jelení říje na podzim dodávají atmosféru nedotčené přírody.
Západní tatry je národní park patřící s Vysokými Tatrami do celku TRNAP. Tyto hory nejsou tak moc obývány turisty, jelikož jsou nedostupné z pohledu vysokohorských chat. A to je taky důvodem proč je v těchto horách daleko silnější atmosféra nedotčené slovenské přírody.
Přenádherné louky a rozsáhlé travnaté hřebeny připomínající koberce. Tyto hory jsou jedinečné a to nejen svou pravou zachovanou staroslovenskou atmosférou.